Ukázky tvorby
n
„Přistřihni si křídla, ptáku,
budeš bydlet v paneláku“
a „Studna vyschla a je třeba ji zasypat.
Lze do ní naházet cokoli – ale časem to vyjde na povrch“
„Traktor jede natí a nať cukernatí"
jsem se duchem účastnil.
Sen… dřeň, suchá fakta
Milan Krupa
Vydal jsem se do Bratislavy s cílem koupit od
zpěváka skupiny Zóna A kytaru a prodat pytel
uhlí. Nic z toho se mi nepodařilo, a vlastně
jsem nějak zapomněl sledovat, jestli se mi to
daří nebo ne, protože se moje pozornost za-
měřila na jiné věci. Se zpěvákem jsem se setkal
v lese v nějakém těsném srubu nebo spíš boudě,
snad dokonce strážní budce… nevím, jestli byla
pruhovaná, snad jen tak, jako by pruhy setřel čas
nebo zakryla mlha… u jedné z dlouhých lesních
cest. Lesy v místech, v krajině, kde jsem se ocitl,
byly protkány dlouhými rovnými cestami, takže
krásné slovo protkány se tady nehodí, byly to
lesní dálnice, na kterých ses mohl ocitnout jen
ve snu, aniž bys musel přijít na začátek. Ocitl
ses na nich a zase zmizel, nepřistál jsi jako
vrtulník (zelený vojenský), spíše ses zjevil jako
… zjevení. Zpěvák mi na rozloučenou mával,
při rozloučení jsem krásně moduloval svůj
suchý, v nervozitě bezbarvý hlas, takže setkání
asi dopadlo dobře. Dům, ve kterém kolega
punkáč bydlel, ze kterého mě posílali do lesů
se strážní budkou, jsem našel po krátkém
bloudění, při němž jsem se ocitl nejspíš ve
městě připomínajícím Porubu v její staré části.
Jeden trolejbus se mi objevoval a zase mizel,
aniž bych se k němu přiblížil, snad jsem bloudil,
bloudil v přímce, v ose, kolem které všechno
stálo, chodilo, jezdilo v přímkách rovnoběžných
s osou.Ale asi to bylo všechno jinak. Pokud jsem
se ocitl v oživlé pohlednici (ve městě stála -
ležela - byla - nebyla - rostla podobná kupole,
jakou jsem viděl na pohlednici z Jerevanu, která
mi došla přímo z Arménie), asi jsem opravdu
nemohl bloudit v křivkách, natož v kruhu. Byt,
ve kterém jsem potkal jednoho otcova kamaráda
pana Nováka, před několika lety postiženého
mozkovou mrtvicí, byl asi jiným bytem, než ve
kterém bydlel punkáč, ale přitom musely být oba
byty v jednom. Kromě Nováka jsem nikoho
neznal. Mluvili jsme v obrovské předsíni,
u stěny pod obrázky stál magnetofon, který se
mi líbil v Novákově hlučínském bytě. Novák
má trvale zdeformovanou tvář,jako by mu náhle
změkla, trochu se roztekla a pak zase ztuhla,
ale tvář tekla jen chvíli, takže nestačilo zmizet
to, co ji dělá příjemnou, dobráckou. Novák
nemá ošklivou tvář. Je hubený, a proto z něj,
z obličeje, nevisí nějaké uvolněné laloky tuku.
Novák stál zády k otevřené koupelně, místnosti
zalité odporným žlutým světlem, vykachličkova-
né nebesky modrými kachličkami. Ve dveřích
napravo se objevila jakási postava, záda
v kárované košili, nohy, vlasy, krásná opálená
pleš, obličeje jsem si nevšiml. Postava se pořád
zjevovala, jako by její přítomnost byla závislá na
mé rozmluvě s Novákem, a jako by Novákův
postoj zády k odporným kachlím byl závislý na
objevování se plešatého pána.
Snad jsem přišel pro nějakou grafiku. Mezi
obrázky snad nebyl jediný malovaný obraz.
Na jeden obrázek si pamatuji. Visel u dveří
záchodu či koupelny, vykachličkovaná místnost
za zády Nováka asi nebyla koupelnou, a nad
odpadkovým košem. Byla to černá obruč z krajky,
uchycená k rámu černými nitěmi,provázky z nití,
to všechno samozřejmě pod sklem,
v němž se odráželo sklo dveří místnosti,
ve kterém se odráželo více skel,
než bylo v předsíni dveří.
Už jsem asi úplně zapomněl na kytaru a uhlí.
Události nezačínaly ani nekončily,
protože se děly jedna v druhé. Sen byl nudný.
Až na to tažení tlupy punkáčů obrovským žlutým polem,
na kterém jsem se duchem účastnil.
„Světem kultury se lítá s parapletem, ale ještě spíš se slunečníkem, a nejčastěji se zeleným pravítkem, s velkým pravítkem. Na pravítku se ale nedá sedět obkročmo, proto bylo pravítko nahrazeno zelenou lodyhou vratiče. To je bylina, která má květy jako kopretina, ale nemá bílé okvětní plátky. Melu a melu, z posledních duševních sil, umírám, jedu vlakem, jdu do šrotu a zabíjím se v autě.“
Děkuji všem dělnickým hovadům,
které mně opravily dům,
že mě nepopravily střelou dumdum.
-------
Když jsem šel po Leninově třídě,
potkal jsem tam zalomenou hřídel.
Řekla: „Spáchám sebemord,
nechce se mi na export !“
-------
„Až tě, chlapče, chytnou větry / běž se vysrat do Elektry“
-------
Po nákupu,
napadlo Milana Krupu:
Milane, jsi jednička,
i ta tvoje lednička!
-------
Hektolitry krve už byly prolity,
co tedy se dvěma načatými jelity.
-------
Ty moje peřinko,
peřinko s peřím,
ty moje peřinko,
jen tobě věřím.
-------
Kráva,
nezná svá práva,
a proto nikdy v kravíně,
neposedí při víně.
-------
Odlétají havrani,
a já kroužím nad strání,
hledám místo na sraní,
všude ti havrani prohnaní !
-------
Mít nebo být ?
Kurňa hernajs to sloveso nesedí,
no ale – sloveso je koleso,
bez slovesa a elesdý,
poézie nejezdí !
--------
Pro pána Jána
jdu číst Balabána
Za oknem prší
neurony srší
jako by toho nebylo dost
jdu číst Balaboše
ale no bóže!
už jsem přežil všecko
copak jsem děcko?
snad to přežiju já i kniha
ze které čiší existenciální tiha
ale i humor
snad z toho nedostanu tumor
ano! je to on
veliký John
jediný literát z nás
já si můžu akorát tak mastit ocas
když už jsem ji koupil
přece ji nehodím do koše
knihu
která vyzařuje existenciální tíhu.
"Tato spermie / Jana Švermy je"
-------
"Dovol mi, ó Pane,
jít na čepované.
Dovolím si to sám,
prachy zatím mám."
-------
Než ti začne hrabat,
spočítej si rabat
-------
Jak kalhotky do kundy zadřený,
jsou mý okna pevně zavřený.